Království perníku - zážitkové programy, muzeum perníku
Databanka akcí

01 Praha [ Turistická oblast ]

PRAŽSKÝ HRAD KARLŮV MOST NÁRODNÍ DIVADLO STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ NÁRODNÍ MUZEUM LORETA KLUB ROXY ŽIŽKOVSKÝ VYSÍLAČ DŮM U ČERNÉ MATKY BOŽÍ BŘEVNOVSKÝ KLÁŠTER ZOO PRAHA-TRÓJA ZOO PRAHA-TRÓJA BŘEVNOVSKÝ KLÁŠTER DŮM U ČERNÉ MATKY BOŽÍ ŽIŽKOVSKÝ VYSÍLAČ KLUB ROXY LORETA NÁRODNÍ MUZEUM STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ NÁRODNÍ DIVADLO KARLŮV MOST PRAŽSKÝ HRAD TO 01 Praha
PRAHA

... - co učinit osou toho nejstručnějšího o Praze a neopisovat přitom od některého ze stovek literátů, kteří se o to pokoušeli před námi? Co nazvat tím pravým, nejniternějším dojmem, jak vydestilovat esenci "pražskosti", když přece pro každého, kdo se s tímto městem setkal, je to pokaždé první schůzka s pokaždé jinou dívkou? A nezáleží na tom, zda ve městě žiješ týden nebo padesátý rok! Co řekne výčet pamětihodností a čím přidá na lesku průvod osobností všech věků? I kdybychom se chtěli omezit jen na ty, kteří o ní něco řekli - nestačil by den, snad ani týden!


Praha - matka měst

To je jeden z přívlastků. Těch je ale nejméně dalších sedm. Hlava království, zlatá, stověžatá, .... Mimochodem těch věží je nejnověji spočítáno pět stovek, ale bez vížek a věžiček na měšťanských domech! Co ale je tou esencí, společným jmenovatelem "pražskosti"? Čím je pro Plzeň pivo, tím je pro Prahu ....?

Mystično! Hurá! Kafka a Meyerink věděli svoje. Ani Golem, homunkulus rabiho Löwa, se tady v Praze neocitl jen tak náhodou. Ale že by tento epiteton v sobě obsáhl vše? Ba ne!

Muzikálno! No jistě: "Moji Pražané mi rozumějí!" - pronesl W. A. Mozart, nejgeniálnější skladatel všech dob právě v Praze. Ale aby dopsal operu - pro svoje Pražany - musel dostat domácí vězení. Byl potupně zamčen ve vile, která je dodnes turistickou atrakcí i koncertním místem - na Bertramce. Nic naplat, Praha se nějak dostala do děl snad všech významných českých skladatelů a spousty těch s jinou mateřskou řečí (z pohledu Pražáka je ovšem hřích narodit se třeba jen kousek od Prahy, tím spíše mluvit jinak než "pražštinou"!). Ostatně - muzikanti (ale i malíři, spisovatelé, básníci, herci, ....) z ní upadají do transu dodnes. Proč?

Genius Loci - to je ono! Duch místa. Místo - devět pahorků, to je o dva víc než Řím! Také úplná kakofonie slohů, šílenství architektonických památek. V čele je bezkonkurenčně Pražský hrad. Neopakovatelná silueta, jejíž nejrůznější provedení určitě visí (viselo nebo bude viset) na zdech bytů většiny těch, kteří v průběhu věků museli z jakýchkoli důvodů z Prahy odejít natrvalo. Každý sentiment, zejména ten odchodu z rodné země, si vytvoří svůj symbol. Pro Čechy to ovšem byla Praha. - Vznosné linie palácových staveb, explodující najednou do kamenného výkřiku gotické katedrály, aby zas zklidněna majestátně pokračovala, narušena již jen dvojčaty věží kostela sv. Jiří a věží Černou v posledním taktu. Tak si také odnese obrys Prahy každý návštěvník. Pohled navíc podtržený kamennou krajkou mostu pod Hradem, druhého nejstaršího u nás a jednoho z nejstarších v Evropě (postaven v r. 1357, před ním Juditin z r. 1170), s třiceti barokními zázraky sochařství z druhé poloviny sedmnáctého a počátku osmnáctého století lemujícími z obou stran 515 metrů nejcennější dlažby v okruhu několika stovek kilometrů.

Pražská turistická nej .... by zastavila řeku: nejvíc lůžek na km2 v zemi, určitě nejvíc průvodců najednou v akci, čímž říkáme, že i nejvíc návštěvníků - a na ně také nejvíc připravená infrastruktura. Vlna za vlnou, tisíce očí se pokoušejí setřít ze staletých zdí filmy dojmů a uchovat je v mozku za sebou. Ale také na desetitisících židlí, křesel, lavic a jiných sezení vypít a sníst to pravé, co proces uchovávání dojmů v paměti podpoří a vždy tak připomene jedinečné chvíle dovolené, výletu, návštěvy. Dny ve městě mystickém, starobylém, inflací památek i přemírou hekticky nabízených atrakcí přeplněném svědčí pro jiný dávný přívlastek. Jejich rytmus skutečně připomíná tlukot srdce, k němuž je v zemi, jež nejen sama sebe nazývá Srdce Evropy, přirovnávána její metropole Praha.

Pro každou kapsu i chuť, náladu i nenáladu nabízí všehochuť zážitků město, rozkročené nad řekou koketně meandrující z hlavního směru jiho-severního. Skoro se chce napsat Město, s velkým "M" - ale to používali "již staří Římané"! Ale ona Praha byla stejným centrem - sice později, ale ve všech ohledech. Nedivíme se zájmu o ni dnes a neměli bychom se proto divit, že takhle přitahuje návštěvníky možná již od onoho roku 880, kdy první historicky doložený český kníže Bořivoj přenesl sídlo svého rodu a moci Přemyslovců na levý břeh Vltavy. Na místo, kde pak čeští panovníci sídlili až do roku 1918. Nepřetržitě, s prodloužením linie v podobě presidentů to znamená dodnes. Jen málo měst světa může doložit podobnou kontinuitu.

Tedy - byly i útlumy a sídlo, byť jím zůstávalo, bývalo i prázdné, někteří panovníci v něm nikdy ani nespočinuli. Ale možná právě ony ústupy ze slávy pomohly slávě dnešní. Praha nebyla jako Paříž a další metropole rasantně přestavována a tak široké bulváry nedevastovaly středověkou zástavbu tak masivně - Pařížská ulice je spíše roztomilým vzorkem. Šeď a bída druhé poloviny minulého století zabránila do značné míry zdivočelým architektům modernosti vynahrazovat unifikací, později i sklem a ocelí nedostatek invence, a dokonce ani nedostatek peněz na opravy není z dnešního pohledu záporem. Praha si uchovala dodnes kouzlo neopakovaného prolnutí slohů 11. století.

Stovky těch nejsoučasnějších lákadel dnes doplňují ony skutečně cenné nabídky požitků oka i ducha, které vnímavému návštěvníkovi servíruje Zlatá Praha. Dobrou chuť.


Dík jediný zde patří instituci, která se představováním Prahy zabývá profesionálně. Zde beze zbytku platí, že profesionálně = kvalitně! Kvalita má v Praze pro turistu pouhá tři písmena: PIS - Pražská informační služba
www.pis.cz
www.praha.cz


Přívlastky hlavního města Prahy

Praha hrála vždy důležitou úlohu v dějinách národa, země i Evropy. Měla vždy pověst jednoho z nejkrásnějších měst na světě a významné osobnosti jí vzdávaly hold. V průběhu staletí ji navíc ozdobily různé pochvalné přívlastky:

Praha kamenná - tento přívlastek vytvořil dávný kupec Ibrahím ibn Jakúb, člen poselstva k německému císaři v 10. století, když s obdivem líčil ve svém cestopise Prahu jako "město stavěné z kamene a vápna".

Praga tocius Bohemiae domina - Praha paní celých Čech - tento výraz použil známý český kronikář Kosmas v roce 1119. Jeho obdobou je výraz Praga mater urbium - Praha matka měst.

Praga caput regni - Praha hlava království - tento výraz byl skutečností již po celé období středověku, podle zápisu byl však prvně vysloven Janem Paškem z Vratu, který se stal pražským primátorem a vládl nad Starým i Novým Městem pražským. Toto heslo dal vyznačit roku 1518 na Staroměstskou radnici, kde se uchovalo dodnes, zatímco jeho autor zemřel v zapomnění.

Praha zlatá - název může pocházet z doby krále českého a císaře Svaté říše římské Karla IV., kdy byly věže Pražského hradu pozlaceny. Další teorie praví, že tento přívlastek získala Praha za Rudolfa II., který podporoval alchymisty při hledání zlata. Dále v roce 1882 primátor Prahy Tomáš Černý v projevu na radnici označil Prahu za "zlatou a slovanskou". Od r. 1884 pak vycházel časopis Zlatá Praha a hned v úvodní básni časopisu použil tohoto spojení známý český básník Adolf Heyduk.

Praha stověžatá - tohoto označení patrně použil poprvé spisovatel Josef Hormayer počátkem 19. století. Pražské věže poprvé spočítal matematik a filozof Bernardo Bolzano a došel k číslu 103, aniž počítal vodárny a soukromé domy. V první třetině minulého století napočítali zvídavci na 400 věží, v současné době jich je na 500.

Přesněji zjistit celkový počet pražských věží lze jen z velké výšky. Nedávno se o to pokusilo pár nadšených odborníků a milovníků Prahy. Létali nad Prahou v letadle a v okruhu o poloměru cca 3 km se středem u Jindřišské věže (asi 28 km2) napočítali na 120 nejvýznamnějších věží, které vyfotografovali, přesně zdokumentovali, změřili a popsali. Celkový počet všech pražských věží odhadli asi na tisíc, nepočítaje v to věžičky měšťanských domů.

Perla měst - Aeneas Sylvius nazval Prahu "perlou měst", Goethe o ní řekl, že "v koruně měst je nejdrahocennějším kamenem", francouzský kritik William Reitter napsal: "Na celém povrchu zemském není rozevřena nádhernější kniha historie a architektury".

Praha srdce Evropy - Praha leží ve středu Evropy a vzdálenost k Baltskému moři činí přes 600 km, k Severnímu moři přes 700 km, stejně tak jako k Jaderskému moři.

Praha - Řím severu - jestliže je Řím postaven na sedmi pahorcích, pak Praha stojí na devíti pahorcích: Letná, Vítkov, Opyš, Větrov, Skalka, Emauzy, Vyšehrad, Karlov a nejvyšší Petřín.

Ale jak dál? Co říci a nerozmělnit dojem pro ty, kteří již v Praze byli? Neodradit návštěvníky budoucí? Pomůže třeba tento soubor informací?
Praha je hlavním městem České republiky. Do dnešní podoby se vyvíjela po jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů, kde žije celkem 1,190.000 obyvatel (někdy se uvádí 1,17 mil., ale uslyšíte i čísla vyšší). Ročně Prahu navštíví téměř tři miliony turistů. Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO.

Nebo zas tento?
Praha je obcí a vyšším územním samosprávným celkem. Je členěna na 57 městských částí a 112 katastrálních území. Je spravována orgány samosprávy a státní správy. Orgány hlavního města Prahy jsou Zastupitelstvo hlavního města Prahy (70 zastupitelů volených na čtyřleté funkční období), Rada hlavního města Prahy (11 členů volených z řad zastupitelů), primátor hlavního města Prahy, který stojí v čele Rady, Magistrát hlavního města Prahy, Městská policie hlavního města Prahy a zvláštní orgány.

A co třeba suše? Oficiální statistikou:
rozloha: 496 km2
počet obyvatel: 1,190.000
zeměpisná poloha: 50°05' severní šířky, 14°27' východní délky,
nadmořská výška 235 m (průměr)
čas: středoevropský (GMT + 1), letní čas - středoevropský + 1 (GMT + 2)
podnebí: průměrná roční teplota 9,0°C, v letním období - červenec 19,0° C,
v zimním období - leden 0,9° C
řeka Vltava protéká městem v délce 30 km, její největší šířka je 330 m;
historické jádro: Hradčany, Malá Strana, Staré Město včetně Josefova, Nové Město a Vyšehrad; administrativní dělení: 22 správních obvodů, 57 městských částí;
elektrické napětí: 220 V ...


Ovšem pro turistu je nejspíš nejdůležitější tato výpověď: dnes je ve Státním seznamu pražských nemovitých kulturních památek zapsáno téměř 2000 objektů, z toho 1440 na území pražské památkové rezervace. Z nich nejvýznamnější jsou vyhlášeny národními kulturními památkami (NKP). Zde je neúplný výčet:

Anežský klášter
- raně gotický stavební komplex vybudovaný králem Václavem I. a Přemyslem Otakarem II. v letech 1234 - 1280 pro klášter klarisek (zakladatelkou a představenou byla Václavova sestra Anežka). Komplex dvou kostelů (sv. Františka a sv. Salvátora), dvou kaplí (sv. Barbory a sv. Magdalény), kláštera klarisek, domu představené a hospodářských budov. Postupná obnova po r. 1945, od r. 1980 je zde umístěna stálá expozice Národní galerie. NKP od r. 1978.

Archiv české koruny
- soubor 2525 písemností z let 1158 - 1935 dokládající státoprávní existenci a suverenitu českého státu; jádro tvoří listiny do r. 1620. Nejvýznamnější a nejcennější archívní fond v ČR, jeden z nejzávažnějších listinných souborů svého druhu v Evropě. Byl součástí státního pokladu a uchováván spolu s korunovačními klenoty. Dnes je součástí Státního ústředního archívu v Praze. NKP od r. 1988.

Betlémská kaple
- původní kaple byla vybudovaná v r. 1391 nákladem měšťanů Jana z Mühlheimu a Kříže pro české bohoslužby. V letech 1402 - 1412 zde kázal Mistr Jan Hus. Zbořena byla v r. 1786. V letech 1948 - 1954 kaple znovu vybudována J. Fragnerem podle nákresů původní kaple. Začleněny dochované části zdiva a architektonických článků i zlomky nápisů. NKP od r. 1962.

Bojiště bitvy na Bílé Hoře s mohylou a letohrádek Hvězda s oborou
- bělohorská pláň se stala 8. 11. 1620 bojištěm, na němž podlehla česká stavovská vojska císařské armádě (vůdcové byli popraveni na Staroměstském náměstí). Lovecká obora založena r. 1530 Ferdinandem I., letohrádek postaven v letech 1555 - 1556 na půdorysu šesticípé hvězdy. Nástropní štuky patří k nejvýznamnějším renesančním památkám ve střední Evropě. V letech 1945 - 1951 zde bylo upraveno Muzeum Aloise Jiráska, v roce 1968 bylo rozšířeno o Muzeum Mikoláše Alše. Po rekonstrukci v letech 1996 - 2000 muzeum nebylo obnoveno, letohrádek využívá Památník národního písemnictví pro výstavní účely. NKP od r. 1962.

Břevnovský klášter
- první mužský klášter v Čechách. Založen Boleslavem II. a sv. Vojtěchem 14. 1. 993. Klášter si po celý středověk zachoval úlohu významného centra náboženství a kulturního života. Počátkem 18. stol. opět zaujal přední místo mezi našimi duchovními institucemi jako iniciátor uměleckého dění. Dnešní podoba vznikla v letech 1708 - 1745. Konvent s prelaturou byly postaveny podle projektu K. I. Diezenhofera, fresky nástropní malby z 1. pol. 18. stol. jsou od K. Kováře. Nástropní malba tereziánského sálu od K. D. Asama z r. 1727 je jednou z nejvýznamnějších fresek českého baroka. NKP od r. 1991.

České korunovační klenoty
- přemyslovská koruna s původními prvky z 11. a 13. stol. přepracovaná v roce 1345 na popud Karla IV. na korunu svatováclavskou. Zpracována ze zlata o jednadvaceti karátech, posázená drahokamy, váží 2499 gramů. Dále korunovační jablko a žezlo z doby Rudolfa II., svatováclavský meč asi z r. 1356 a kříž z ryzího zlata z doby po r. 1354. Klenoty jsou uloženy v katedrále sv. Víta. NKP od r. 1962.

Čestná pohřebiště
spojeneckých armád a bojovníků za svobodu na Olšanech - pietní místo, areál čestných pohřebišť sovětských a bulharských vojáků, vojáků Commonwealthu, hroby padlých v Pražském květnovém povstání a čestné pohřebiště příslušníků I. odboje. NKP od roku 1978 a 1999.

Dům umělců (Rudolfinum)
postavený v neorenesančním slohu v letech 1876 - 1884 podle projektu J. Zítka a J. Schulze jako koncertní síň a galérie. Vedle Národního divadla nejvýznamnější neorenesanční budova Prahy. Ve 20. - 30. letech sídlo parlamentu. NKP od r. 1989.

Karlův most
se sochařskou výzdobou - založen v r. 1357 na místě románského Juditina mostu (z doby kolem r. 1170). Dostavěn r. 1402, stavitelem byl P. Parléř. Most je dlouhý 515 metrů, široký 9,5 metrů, spojuje Malou Stranu se Starým Městem. Je jedním z nejstarších mostů ve střední Evropě. Staroměstská mostecká věž byla vybudována v 2. pol. 14. stol., nižší malostranská věž je z 2. pol.12. stol., renesančně upravena po r.1591, vyšší malostranská věž je z 2. pol. 15. stol. Most je vyzdoben 30 barokními sochami většinou z let 1638 - 1714 (autory byli mj. Matyáš Braun a J. F. M. a M. Brokofové). Sochy jsou zčásti nahrazeny kopiemi bratří Maxů z poloviny 19. stol.nebo novodobými kopiemi. NKP od r. 1962.

Karolinum
- různorodý komplex budov od gotiky až po 19. stol. Základem je gotický Rotlevův dům. Od roku 1383 sídlo Karlovy koleje (nejstarší univerzitní kolej ve střední Evropě). V letech 1946 - 1968 adaptace areálu podle projektu J. Fragnera, dnes sídlo rektora a centrálních institucí Univerzity Karlovy. NKP od r. 1962.

Palác Kinských
- nejkrásnější rokoková stavba v Praze. Původně palác Goltz - Kinských byl vybudován v letech 1755 - 1765 podle plánů K. I. Dienzenhofera a A. Luraga. Od r. 1949 je zde umístěna grafická sbírka Národní galerie. NKP od r. 1992 (původně v souboru NKP Staroměstského náměstí).

Klášter na Slovanech (Emauzy)
s kostelem Panny Marie a kaplí sv. Kosmy a Damiána. Klášter založen Karlem IV. roku 1347 při podskalském farním kostelíku sv. Kosmy a Damiána (původně románská stavba z 12. stol.) pro slovanské benediktiny, konající bohoslužby staroslověnským jazykem. Kostel Panny Marie byl dokončen v r. 1372. R. 1611 kostel i klášter zpustošeny, v 2. pol. 17. stol. obnoveny, částečně zbarokizovány. V letech 1880 - 1885 byla provedena regotizace. 14. 2. 1945 při bombardování Prahy byly Emauzy poškozeny, kostel byl obnoven 1967 podle projektu arch. F. M. Černého. Ambit bývalého kláštera z r. kolem 1360 rekonstruován i s vzácnými nástěnnými malbami (výjevy ze Starého a Nového zákona). Areál obnoven v letech 1966 - 1969. NKP od r. 1978.

Klementinum
- rozsáhlý komplex budov budovaný postupně od r. 1653 do 2. poloviny 18. stol. Západní část s monumentální pilastrovou fasádou do Křižovnické a Platnéřské ul. postavena asi podle projektu C. Luraga. V interiérech je malovaná a štukovaná výzdoba z téže doby. Další průčelí vrcholně barokní (F. M. Kaňka) s plastickou výzdobou z dílny M. Brauna. Areálu dominuje věž bývalé klementinské hvězdárny z r. 1723. NKP od r. 1995.

Kostel Matky Boží před Týnem
- trojlodní bazilika, boční lodě s gotickou klenbou. Kostel byl založen v polovině 14. stol., stavba přerušena husitskou revolucí, ve stavbě pokračováno od r. 1457. Některé prvky dokládají účast parléřské huti. Stavba dokončena na počátku 16. stol. Hlavní loď byla po požáru v r. 1679 znovu zaklenuta v barokním slohu. Severní věž vyhořela v r. 1819. NKP od r. 1992 (původně v souboru NKP Staroměstského náměstí).

Kostel sv. Mikuláše na Malé Straně
- nejvýznačnější dílo pražského baroka. Loď kostela s průčelím byla postavena v letech 1704 - 1711 K. Dienzenhoferem, kněžiště přistavěno v letech 1737 - 1752, věž postavena podle A. Luraga v r. 1755. Vzácná výzdoba interiéru. NKP od r. 1995.

Müllerova vila (Loosova vila)
- moderní architektura založená na věcnosti a účelnosti. Vila byla postavena v letech 1929 až 1930 architektem Loosem pro stavebního podnikatele Františka Müllera. Loos navrhoval nejen stavbu, ale každý detail vnitřního domu od nábytku až po tapety a kliky. Po rekonstrukci zpřístupněna v květnu r. 2000. Vila je v majetku města, správcem je Muzeum hlavního města Prahy. NKP od r. 1995.

Sídlo Poslanecké sněmovny ČR
je tvořeno celkem 13ti objekty : budovy ve Sněmovní ul. 176, Thunovské ul. 9 a 10, Tomášské ul. 8, 11 - 16 a 518 a na Malostranském nám. 6 (dům Smiřických) a 7 (Šternbernský dům). NKP od r. 1992.

Pražský hrad
- oblast Hradu včetně archeologických nálezů. Původně slovanské hradiště přebudované v 11. stol. na kamenný románský hrad, přestavovaný a doplňovaný až do 18. stol. Jádro tvoří románský palác z 1. poloviny 12. stol., přestavěný v 2. polovině 14. stol., s Vladislavským sálem (1486 - 1502, B. Ried) a renesančním Ludvíkovým křídlem (1503 - 1510 B. Ried); ostatní obytné budovy přestavěny v 2. polovině 18. stol. (N. Pacassi). Na místě románské baziliky byl vybudován chrám sv. Víta z let 1344 - 1420 (Matyáš z Arrasu a Petr Parléř) s lodí z let 1873 - 1929 (J. Mocker a K. Hilbert); svatováclavská kaple je z let 1362 - 1364 (P. Parléř), renesanční kruchta z let 1557 - 1561 (B. Wohlmut) a hrobka českých králů z let 1569 - 1589 (A. Collin). Bývalý klášter benediktinek u sv. Jiří založen v r. 973 s románskou bazilikou kolem r. 1000 přestavěnou po r. 1142. Na severní straně hradu jsou zbytky pozdně gotického opevnění z konce 15. stol. s věží Daliborkou a vstupní Černou věží z pol. 12. století. Zlatá ulička a budova renesančně přestavěného purkrabství jsou z r. 1555, letohrádek v královské zahradě z let 1538 - 1563 a míčovna z let 1563 - 1568. Od 9. stol. byl hrad sídlem českých knížat a králů, od 1918 prezidentů republiky. NKP od r. 1962.

Staroměstská radnice
(včetně podzemních prostor) byla založena v roce 1338, s gotickou věží postavenou před r. 1381, s orlojem (r. 1410 ho sestrojil mistr Mikuláš z Kadaně, r. 1490 opravil mistr Hanuš). Radnice byla těžce poškozena za květnového povstání v r. 1945, kdy vyhořelo její novogotické křídlo, které již nebylo obnoveno. NKP od r. 1992 (původně v souboru NKP Staroměstského náměstí).

Staroměstské náměstí
- ústřední náměstí Starého Města. Původně Tržiště nebo Staré tržiště (na rozdíl od Nového u sv. Havla). Od 14. stol. Rynk nebo Staroměstký rynk (na rozdíl od Malostranského). Části před radnicí se ve 14. stol. říkalo Tandléřský trh, části před kostelem sv. Mikuláše Kuří trh. V 18. stol. Staroměstský plac, Velké Staroměstské náměstí, Velké náměstí. Po r. 1895 Staroměstské náměstí. NKP od r. 1962 spolu se Staroměstskou radnicí, Týnským chrámem a palácem Kinských. Tyto budovy jsou od r. 1992 samostatné NKP.

Staronová synagoga
- nejcennější památka pražského ghetta, patří k nejstarším dochovaným synagogám v Evropě a nejhodnotnějším dílům rané gotiky v Praze. Síňové dvoulodí bylo postaveno zhruba v letech 1275 - 1280. Vně cihlové štíty ze 14. stol., budova je obklopena přístavky z doby od 14. do 17. stol. NKP od r. 1995.

Starý židovský hřbitov
vznikl v 1. polovině 15. stol., rozšiřován v 16., 17. i 18. stol. Pohřbívání bylo ukončeno v r. 1787. Na jeho ploše je umístěno 20.000 náhrobků. K těm nejvýznačnějším patří hrob Abigdora Kara z r. 1439, tumba Mordechaje Maisela z r. 1601 a tumba pověstného rabiho Jehudy Löwa z r. 1609. Symboly vytesané na náhrobcích označují rody pohřbených nebo jejich zaměstnání. NKP od r. 1995.

Stavovské divadlo
bylo postaveno v letech 1781 - 1783 podle návrhu arch. A. Haffeneckera nákladem hraběte Nostice, od r. 1799 vydržováno českými stavy (název Stavovské). V r. 1920 odevzdáno veřejnosti, správně spojeno s Národním divadlem. R. 1949 přejmenováno na Tylovo. V r. 1787 zde byla premiéra Dona Giovanniho, v r. 1834 premiéra Tylovy Fidlovačky (poprvé zazpívána píseň Kde domov můj); do r. 1920 hrálo převážně německy. NKP od r. 1962.

Sousoší sv. Václavad
bylo postaveno v letech 1912 - 1913, práce J. V. Myslbeka, který na tomto monumentálním úkolu pracoval od r. 1898. Jezdeckou sochu sv. Václava doprovází na soklu umístěné postavy sv. Anežky, Ludmily, Prokopa a Vojtěcha. Pomník nahradil starší barokní plastiku přenesenou r. 1879 na Vyšehrad. NKP od r. 1995.

Strahovský klášter
- rozsáhlý komplex kláštera řádu premonstrátů zahrnuje řadu budov s kostelem a hospodářskými objekty a nádvořími. Byl založen knížetem Vladislavem II. a olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem roku 1140. Raně gotická a zejména rozsáhlá barokní přístavba (J. B. Mathey, A. Luraso, I. J. Palliardi) dala klášteru dnešní vzhled. NKP od r. 1989.

Valdštejnský palác
- rozsáhlý raně barokní komplex postavený v letech 1621 - 1626 pro Albrechta z Valdštejna podle projektu A. Spezzy a N. Sebregondiho. Hlavní budova je dvoupatrová na uzavřené dispozici se dvěma nádvořími paralelními k průčelí. Na ni je napojen trakt koníren s navazující čtyřkřídlou jednopatrovou budovou určenou pro provoz dvora. Severní chodba vede k příčně položené jízdárně. Její osa se asi v polovině tupoúhle zalamuje a toto zalomení je určující i pro zahradu. Palác vyniká bohatou vnitřní výzdobou. Do roku 1996 byl sídlem Ministerstva kultury. 21. 2. 1996 schválila Poslanecká sněmovna zákon, podle něhož je spolu s paláci Kolovratským a tzv. malým Fürstenberským sídlem druhé komory Parlamentu, Senátu. Oficiálním sídlem Senátu je od 1. 3. 1996. NKP od r. 1995.

Vyšehrad
- oblast hradu s opevněním a hřbitovem. Vznikl v 10. stol. jako přemyslovské hradiště. Bájné sídlo kněžny Libuše a Přemysla Oráče. Panovnickým sídlem a centrem státu do r. 1140. Za husitské revoluce byl hrad vypálen, v 17. stol. přestavěn v dnešní barokní citadelu. Románský kapitulní chrám sv. Petra a Pavla z 11. stol. přestavěný goticky v 2. polovině 14. stol. Románská rotunda sv. Martina z konce 11. stol. Základy baziliky sv. Vavřince z konce 11. stol. Při kostele Vyšehradský hřbitov, v letech 1889 - 1893 vybudováno národní pohřebiště Slavín, kde jsou pohřbeny nejvýznamnější osobnosti české kultury. NKP od r. 1962.

Hradiště a keltské oppidum Závist
- pravěká pevnostní soustava obývaná již od 3. tisíciletí př. n. l. V 5 .- 1. stol. př. n. l. opevněné mocenské středisko Keltů, oppidum. Ve 4. - 5. stol. vybudováno první keltské hradiště se svatyní na akropoli. Významné nálezy slovanského osídlení sahají od příchodu Slovanů až do přelomu 9. a 10. stol. Nejrozsáhlejší pravěký opevněný celek na území Čech, který pravděpodobně po dlouhé období tvořil centrum pravěkého osídlení české kotliny. NKP od r. 1989.



Zbraslavský klášter
- původní lovecký dvůr Přemysla Otakara II. věnovaný Václavem II. řádu cisterciáků. Pohřebiště Přemyslovců Václava II., Václava III., královny Elišky a Václava IV. Základní kámen položen r. 1297. Klášterní kostel P. Marie a klášterní budovy dostavěny v r. 1333, zničeny r. 1420 husity, obnoveny a znovu poškozeny za třicetileté války. Chrám zanikl, jeho půdorys zjištěn archeologickým průzkumem. Klášter byl obnovován od 2. poloviny 17. stol. do 1. poloviny 18. stol., r. 1785 zrušen a přeměněn na rafinerii cukru. V letech 1911 - 1925 postupně obnoven podle návrhů D. Jurkoviče a A. Čenského. Zničený gotický chrám měl nahradit barokní kostel z let 1650 - 1654. Západně od kostela čtyřkřídlá dispozice bývalého konventu, stavba zahájena v r. 1709 podle J. Santiniho a dokončena v letech 1724 - 1732. NKP od r. 1995.


A na závěr pražská "NEJ" - určitě nejsou všechna, každý totiž má NEJméně jedno svoje ... :

Nejdelší
barokní palácová stavba - Černínský palác na Loretánském náměstí, délka průčelí 150 m
eskalátor - na stanici metra Náměstí Míru (trasa A) - délka 87,2 m
chrámová loď - chrám sv.Víta (Pražský hrad), délka 124 m
mezistaniční úsek metra - Smíchovské nádraží - Radlická (trasa B) - délka 2,24 km
most - Negrelliho viadukt (Praha 8), délka 1250 m
náměstí - Václavské nám. (Praha 1) - délka 750 m
panelový dům - pravděpodobně dům v osmé městské části v Zelenohorské ulici (délka 300 m, osmnáct vchodů)
potok - Rokytka, délka toku je 36,2 km, z toho 31,5 je na území Prahy, potok Botič má délku 33,5 km, na území Prahy z délky toku připadá 21 km
ulice - Plzeňská ulice v Praze 5 měří 10,5 km

Nejhlubší
stanice metra - Náměstí Míru (trasa A) - hloubka 53 m
studna - studna na 3. nádvoří Pražského hradu - hloubka 70 m

Nejkratší
mezistaniční úsek metra - Hlavní nádraží - Muzeum (trasa C) - délka 425 m
most - Svatopluka Čecha (Praha 1) - délka 169 m
potok - Mariánský potůček u Malé Chuchle (Praha 5) - délka 1 km
ulice - Boršov (Praha 1) - měří 40 m

Nejmenší
dům - Anežská ulice 1043/4 (Praha 1) - uliční fronta 2,25 m
chráněné území - Motolský ordovik (Praha 5) - rozloha 0,2 ha
rotunda - sv. Longina v ulici Na Rybníčku (Praha 2)
sídliště - Invalidovna (Praha 8 - Karlín) - bydlí zde necelé tři tisíce obyvatel

Nejmladší
vozovna tramvajová - Hloubětínská vozovna (Praha 9) - provoz zahájen 11. března 1951

Nejnižší
bod - 172 m n. m. (někdy se udává 177 m n.m.) Suchdol - Drahanské údolí (Praha 6), v místě, kde Vltava opouští hranice Prahy (dno řeky)

Nejstarší
barokní zahrada - Valdštejnská zahrada
dochovaná fontána - Zpívající fontána (Královská zahrada Pražského hradu) postavená v letech 1564 - 68)
hotelová kniha hostů - v hotelu Radisson SAS Alcron (Praha 1) - začala se psát v roce 1932
hřbitov - Vyšehradský (Praha 4) - založen v roce 1887
kavárna - Slavia (Praha 1, Národní třída) - otevřena v roce 1881 v paláci Lažanských
meteorologická stanice - Klementinum (Praha 1), údaje zaznamenává od roku 1752
model Prahy - autor Antonín Langweil, model vznikal v letech 1826 - 1834, je umístěn v Muzeu Hlavního města Prahy
most - Karlův (postaven v roce 1357)
nábřeží - Smetanovo (Praha 1) - vybudováno v letech 1841 - 1845
nádraží - Masarykovo (provoz zahájen v r.1845)
nemocnice - Na Františku (Praha 1) - z r. 1354
obchodní dům - Haasův dům, ulice Na Příkopě - vedle Koruny (Praha 1) - r. 1871
pivovar - U Fleků (Praha 1, Křemencova ulice) - založen v r. 1499
rotunda - sv. Martina na Vyšehradě (Praha 4) - 12. stol.
sídliště - Invalidovna (Praha 8 - Karlín) - postaveno v letech 1962 - 1966
tiskárna - Hálkova ulice (Praha 1), zakladatelé Dr. Eduard Grégr a syn (r. 1861)
tunel železniční - jednokolejný tunel, jižní okraj Stromovky (Praha 6), stavitel Jakub Hable, délka 104 m. Tunel je funkční dodnes jako součást tratě z Masarykova nádraží do Kladna.
varhany - v Týnském chrámu (Staroměstské nám., Praha 1), pocházejí z roku 1673, jejich autorem byl Němec Hans Heinrich Mundt
vodovod (veřejný) - zřízen r. 1348, přiváděl vodu samospádem z pramene v místech dnešní ulice Na rybníčku ke kašnám na Karlově a Václavském náměstí (Praha x)

Nejužší
dům - hotel Clementin, Seminářská ulice (Praha 1) - šířka 3,28 m


Největší
administrativní budova, kterou má v užívání jedna firma - budova T-Mobile
(Praha 4 - Roztyly)
barokní palác - Valdštejnský palác (Praha 1) - vybudován v letech 1624 - 30
barokní zahrada - Valdštejnská zahrada (Praha 1)
bronzová jezdecká socha - Jan Žižka (na vrchu Vítkov, Praha 3 - Žižkov), autor B.Kafka, výška 9 m, délka 9,6 m, šířka 5 m
chrám - sv. Vít (Pražský hrad), vybudován v letech 1873 - 1929, délka 124 m, největší šířka 60 m, výška klenby 33 m
náměstí v Praze (i v celé ČR) - Karlovo náměstí (Praha 2) - rozloha 79.650 m2
ohňostroj - novoroční ohňostroj pořádaný 1. ledna 2003, odpálen byl z Letné
okenní růžice - chrám sv.Víta (Pražský hrad), průměr 10,4 m
plavecký stadion - Podolský plavecký stadion (Praha 4 - Podolí)
povodeň - rok 1784
prostor románský - bazilika sv. Jiří na Pražském hradě
přírodní park - Klánovice - Čihadla (Praha 9) - patří sem lokality Cyrilov, Klánovický les, Počernický rybník, V Pískovně, Xaverský háj), výměra 907,7 ha
sad - Královská obora, dnešní Stromovka (Praha 7), rozloha 115 ha
stadion - Strahovský stadion (Praha 1) - rozloha 310,5 x 202,5 m
tenisový areál - Ostrov Štvanice (Praha 7)
zvon - Zikmund (visí v 1. poschodí Svatovítského chrámu, největší průměr 256 cm,
výška 203 cm, váha 16.500 kg)
zvonkohra - Loretánská zvonkohra (Praha 1, Loretánské nám.), 30 zvonů a zvonků

Nejvíce
náhrobky - největší počet náhrobků z pražských kostelů má Týnský chrám neboli chrám Matky Boží před Týnem (Staroměstské nám.)

Nejvyšší
bod - nejvyšší 397 m n.m. Teleček za Zličínem směr Chrášťany (někdy se udává 399 m n.m.)
budova - bývalá budova Českého rozhlasu na Pankráci (Praha 4) - výška 109 m, 30 poschodí. Budova již není majetkem Českého rozhlasu.
chrámová klenba - kostel Panny Marie Sněžné (Praha 1, Jungmannovo nám.) - výška od podlahy ke klenbě 39 m
most - Nuselský most - délka 485 m, šířka 26 m, výška 40 m
stavba - televizní věž Žižkov (Praha 3) - 216 m

Poslední
jízda autobusu značky Ikarus - provoz ukončen 1. 7. 1999 (linka č. 215 ze stanice Kačerov)
trolejbusová linka - provoz ukončen 15. 10. 1972 (Strahov - Vršovice)

První
archivář - K. J. Erben (vytvořil první seznam názvů veřejných prostranství v Praze)
autobus kloubový nízkopodlažní (citybus) - vyjel 7. 1. 2002
autobusová linka - provoz zahájen 7. 3. 1908 (Malostranské nám. - Pohořelec)
botanická zahrada - ve 14. stol., rozkládala se na místě dnešní pošty v Jindřišské ulici (Praha 1)
čítárna knih - otevřena 17. 1. 1775 v Karlově ulici (Praha 1)
dálkový let do Prahy - 13. 5. 1911 Ing. Jan Kašpar z Pardubic do Prahy 5 - Chuchle, vzdálenost 121 km překonal za 92 min.
dostihy - v r. 1906 zahájena činnost závodiště v Chuchli (Praha 5)
elektrická dráha (tzv. Křižíkova tramvaj) - provoz zahájen 18. 7. 1891 (z Letné do Královské obory), ukončen v roce 1902
hasičský sbor - založen v roce 1853 na Malé Straně v malostranském obecním dvoře v Letenské ulici (Praha 1)
kino - zřízeno 5. 9. 1907 Viktorem Ponrepem v Karlově ulici U modré štiky (Praha 1)
knihkupectví (samostatné) - zřídil ho humanista Tomáš Mitis z Limúz, vydavatel díla Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Mitisův krámek se nacházel v Karlově koleji a v roce 1571 zde došlo poprvé v Čechách k prohlídce a zabavení nekatolických knih.
koňská dráha - vyjela r. 1875 od Poříčské brány v Karlíně (Praha 8) k Národnímu divadlu (Praha 1)
lanové dráhy - v roce 1891 byl zahájen provoz dvou pražských lanovek. První lanovka vedla na Letnou (provoz ukončen v roce 1922), druhá vedla na Petřín (po poslední rekonstrukci v r. 1985 je v provozu dodnes)
mateřská škola - otevřena 7. 12. 1868, měla název První městem spravovaná opatrovna dítek a její provoz byl zahájen v klášteře u sv. Jakuba v Praze na Starém Městě
metro - provoz zahájen 9. 5. 1974
most řetězový přes Vltavu - vedl v místě dnešního mostu Legií (postaven v letech 1831 - 1841)
multikino - otevřeno 2. 4. 1996 v Praze 4 v ulici Arkalycká
osvětlení elektrické - r. 1884 - Václavské nám.
osvětlení olejové - r. 1723 (121 svítidel z Pražského hradu přes Karlův most a Staroměstské náměstí k mincovně v Celetné ulici
osvětlení plynové - prvních 200 lamp se rozsvítilo 15. 9. 1847
ples (veřejný) - 5. 2.1 840 v Konviktu na Starém Městě
průvodce Prahou - vydán r. 1615 M. Martinicem
socha jezdecká umístěná na veřejném prostranství - sv. Jiří bojující s drakem - na Pražském hradě v r. 1373
světelný semafor - umístěn mezi ulicemi Jindřišská a Vodičkova (Praha 1) 21. 1. 1930
telefonní seznam - vyšel v roce 1883
telefonní stanice (veřejná) - zřízena r. 1882 v domě "U Pohlů" - roh Ovocného trhu a Havířské ulice (Praha 1)
trolejbusová linka - provoz zahájen 29. 8. 1936 ze Střešovic ke kostelu sv. Matěje (Praha 6)
veřejné městské sady - Chotkovy sady (Praha 1), založeny v roce 1833
veřejný vzlet letadlem - francouzský letec Gaubert 2. 10. 1910 v Chuchli (Praha 5)
věznice - Pankrácká věznice (stavba začala na pokyn císaře Františka Josefa I. v roce 1885, dostavěna byla v červenci 1889)
vychovatelna se školou pro "zpustlou mládež" - otevřena 1. 10. 1883 v Libeňském zámku, byla i prvním zařízením tohoto druhu v českých zemích
židovský hřbitov - tzv. Židovská zahrada ve Vladislavově ulici, roku 1478 byl zrušen



Víte, že... ?

Kašny byly dříve hlavním zdrojem pitné vody v Praze. Stávaly na každém prostranství. Někdy to byly prosté roubené nádrže, jiné byly zdobeny plastikami s antickými, biblickými a přírodními motivy. Zejména za renesance a baroka se bohatí měšťané a šlechtici předháněli v okázalé výzdobě kašen a stavěli krásné fontány. Spisovatel Ignát Hermann uvádí, že v Praze bylo v 19. století více než 400 kašen, z toho přes 70 veřejných, ostatní byly soukromé. Dnes je již kašen méně, ale i dnešní doba projektuje a staví zejména v odpočinkových zónách nové vodní prvky a staré se snaží uchovat.

Propadliště času je na náměstí Kinských (Praha 5 - Smíchov)
Na místě, kde kdysi stávala Medvědí fontána a později sovětský tank, byla v r. 2002 osazena nová fontána od architekta Jana Laudy. Puklá skála - dvě žulové desky z libereckého lomu - symbolizují propadliště času, který pohltí veškeré lidské počiny. Tryskající voda vše očistí a dá zapomenout. Fontána má 64 trysek, z toho 24 trysek má speciální probublávání, aby vytvářely zvláštní proud vody. V noci ji prosvětluje 40 světel. Voda v centrální neopracované žulové puklině tryská do výše 8 m. Vnější sienitový okruh fontány je naopak precizně opracovaný.

Studna na Anenském náměstí (Praha 1 - Staré Město)
pochází z období baroka po r. 1700 a byla původně umístěna před újezdskými kasárnami. Vojáci věřili pověsti, že je voda ze studny ochrání v boji. Oválná studna z pískovce a železa je překryta rovným železným plátem a na jejím horním okraji je připevněna kovaná klec s dvěma protilehlými půlkruhovými vrátky. Na vrcholu je na tyči připevněn dvouocasý zlacený lev s korunkou na hlavě a s mečem. Studna není funkční.

Kašna pod rampou Národního muzea (Praha 1 - Nové Město)
je zdobena sousoším Čechie a alegorií českých řek od Antonína Wagnera. Je z r. 1890. Fontánu stejně jako celou muzejní budovu navrhl architekt Josef Schulz. Fontána je přesně v místech, kde stávala Koňská brána. Proudy vody padají přes hrany tří mramorových stupňů do spodní kamenné nádrže. Nádrže fontány jsou vyrobeny z královéhradeckého pískovce, z červené skandinávské žuly a žlutého untersbergského, tzv. pstruhového mramoru. Bronzový chrlič vody s maskou lva vyrobil litec Václav Mašek patrně podle modelu od Bohuslava Schnircha.

Kašna na Malém náměstí (Praha 1 - Staré Město)
Uprostřed náměstí stojí původní funkční studna chráněná ručně kovanou renesanční mříží z r. 1560, která snad vznikla v dílně dvorského zámečníka Jörga Schmidhammera. Zdá se, že je nejstarší v Praze. V druhé polovině 19. stol. byla mříž opravena, zámečník Duffé zhotovil podle návrhu architekta Josefa Mockera uprostřed klece litinový ozdobný sloupový stojan a také byly tehdy pořízeny strojové pumpy i kamenný podstavec, do kterého voda vytéká. Barevná ručně kovaná mříž je mistrnou prací. Zdobí ji ornamenty a hrany mříže jsou zakončeny postavami andělů. V 17. stol. byl vrcholek s makovicí doplněn českým lvem. Větší oprava mříže byla provedena Josefem Celerem na náklady a z popudu J. V. Rotta. V letech 1979 - 81 byla kašna kompletně zrestaurována, některé ulámané díly byly doplněny a mříž, kopule i andělé pozlaceny. Generální oprava byla provedena v letech
1994 - 1996 Josefem Mückem a restaurátorkami Helenou Mückovou a Evou Procházkovou. Tehdy byly rovněž vyměněny 100 let staré pumpy.

Kohlova kašna na II. nádvoří Pražského hradu
Podle sochařské výzdoby se nazývá také Lví kašna. Je jednou z nejstarších v Praze, pochází z r. 1686. Pískovcová kašna byla důležitou součástí vodního režimu na Pražském hradě. Byla největší z hradních nádrží a sloužila i v případě požárů. Její nádrž má půdorys čtyřlístku. Vedle ní je studna s mřížovou klecí.

Studna na II. nádvoří Pražského hradu
z počátku 18. st. má osmiboké ostění a kovaný kovový baldachýn - mříž od neznámého autora. Železná mříž je ukončena kovovou růžicí. Stojí hned vedle Kohlovy kašny.

Kašna se sochou sv. Jiří na III. nádvoří Pražského hradu
V r. 1928 vznikla podle Plečnikova návrhu moderní kruhová mělká kašna v úrovni terénu s kruhovým zábradlím na sloupcích z dioritu. Uprostřed kašny na vysokém soklu je umístěna socha sv. Jiří , která zdobila před tím původní barokní kašnu, byla rozebrána a v 90. letech 20. stol. osazena na Jiřském náměstí.

Orlí kašna na III. nádvoří Pražského hradu
Malá barokní kašna s toskánským sloupem z r. 1661 je vedle gotické brány do malého dvorku pod úrovní nádvoří. Putti jsou od Ignáce Františka Platzera, portikus od Pacassiho z r. 1762.

Venušina fontána ve Valdštejnské zahradě (Praha 1 - Malá Strana)
Půvabnou bronzovou plastiku Venuše s amorkem a delfínem, která je osazena na fontáně v zahradě, vytvořil v r. 1599 norimberský sochař a kovolitec Benedikt Wurzelbauer pro Lobkovickou zahradu na Hradčanech. Odtud ji získal r. 1630 Albrecht z Valdštejna a dal pro ni ve své zahradě postavit bronzovou fontánu. V r. 1648 ji uloupili a do Švédska odvezli spolu s ostatní válečnou kořistí Švédové. Sochy jsou dodnes ve sbírkách královny Kristiny v muzeu v Drotningholmu. V r. 1899 byla Venuše jedním z exponátů na výstavě v Berlíně. Zde ji tehdy objevil Pražský muzejní výbor, který zahájil jednání o jejím vrácení. Nakonec byla odkoupena zpět a vrátila se na své původní místo doprostřed kulaté kašny před sallou terrenou ve Valdštejnské zahradě. Od r. 1938 je zde umístěna přesná kopie.

Zpívající fontána u Belvedéru - Letohrádku královny Anny v Královské zahradě
(Pražský hrad)
Fontána patří k nejkrásnějším renesančním fontánám na sever od Alp. Odlil ji mistr Jaroš v letech 1562 - 68 podle nákresu a voskového modelu italského malíře Francesca Terzia z Bergama, který působil v Praze kolem poloviny 16. století. Dřevěnou formu vyřezal Hanuš Peysser. Fontána je z bronzu smíšeného se zvonovinou. Je bohatě zdobena loveckými motivy, reliéfními maskami a palmetami. Silný sloup fontány je obklopen postavami. Paprsky vody proudící z kašny vydávají líbezný rytmický zvuk vody dopadající na rezonující bronzovou desku. Naslouchat tónům je však třeba v podřepu pod mísou.

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.Praha.TOURISM.cz
Typ záznamu: Turistická oblast
AKTUALIZACE: uživatel č. 508 org. 2, 01.04.2005 v 11:38 hodin