[Hlavní strana] [Rejstřík informací] [Nabídka reklamy] [Kontakt] [Pro registrované]

Návrat na hlavní stranu

Jak povstala hora Praděd

Hora Praděd je obestřena kouzlem četných pověstí. Má tam svou říši mocný horský duch Praděd, který se zjevuje lidem v podobě velebného obra s dlouhými bílými vousy. Dobré lidi odměňuje a zlé podle prohřešku trestá. Jeho poddaní, lesní víly a skalní šotkové mu musí bedlivě střežit jeho poklady, které jsou ukryty hluboko v hoře. O tom, jak hora Praděd vznikla, vypráví tato starodávná a kouzelná pověst.

Na jedné horské louce v Jeseníkách, pásával chudý ovčák ovce. Žil se svými ovečkami velmi skromně. Jeho každodenním jídlem byl kousek černého chleba se sýrem a žízeň zaháněl vodou z křišťálové studánky z blízkého lesa. Po celý rok chodil v prostém pastýřské haleně. Byl spokojený se svým životem, protože od svého dětství jiný nepoznal. Pro své potěšení hrál ovečkám na píšťalu a vesele si prozpěvoval. Byl sirotek a domovem mu byla celá ta krásná jesenická příroda.

Asi osud chtěl, že se jednou dostal do blízkého města. Dlouhou chvíli stál očarovaný a zmatený tou nádherou, kterou spatřil. Poprvé ve svém životě uviděl zámek, nádherné domy i jejich obyvatele v krásných šatech. Zvědavost ho zavedla do zámeckého parku, kde uviděl jinou přírodu než v horách. Když se ocitl pod okny zámecké kuchyně a uviděl na stříbrných mísách vybraná jídla z kterých šla omamná vůně, uvědomil si, že lze prožít život jinak. Když se vrátil ke svým ovečkám, byla jeho spokojenost ta tam. Chleba se sýrem mu již nevoněl a voda mu v ústech zhořkla. S pocitem hanby se díval na svůj nuzný oděv a netěšila ho ani krásná příroda kolem sebe. Den ode dne sedával smutněji u svých milých oveček s touhou po lepším životě a bohatství.
Mocný duch Praděd dlouho sledoval tuto změnu na ovčákovi a bylo mu ho líto. Rozhodl se proto, že mu pomůže k bohatství, ale zároveň ho vyzkouší má-li stále dobré srdce.

Jednoho dne kdy ovčák ráno opět vyhnal na pastvu ovečky, sedl si pod strom a zadumán s hlavou v dlaních přemýšlel o svém těžkém životním údělu. Náhle uslyšel, že ho někdo volá. Rychle vyskočil, obrátil se za hlasem a div mu v žilách neztuhla krev. Před ním se otevřela zem a z ní vystoupil obrovský stařec s dlouhými šedivými vousy a pravil: "Ničeho se hochu neboj, nic se ti nestane", zvolal velebný zjev vlídným hlasem. "Znám dobře tvé trápení a můžu ti pomoci, když mi podaruješ svoji nejlepší ovci". Ten ji vzal do náruče a pokynul chlapci, aby ho následoval. Kráčeli do blízkého lesa. Když vešli mezi první stromy, stanuli náhle před krásným zámkem, který předtím ovčák nikdy neviděl. Na Pradědův pokyn se zavřela zámecká brána. Vešli do dlouhé chodby, která je zavedla do nádherné síně, ve které bylo mnoho truhlic naplněných zlaťáky a stříbrnými mincemi. Dobrý duch Praděd ukázal na jednu z nich a pravil: "Naber si tolik dukátu, kolik uneseš, chraň tě však Bůh, dotkne-li se tvá ruka něčeho jiného".
Jen co dozněla poslední slova, tajemný zjev se ztratil a ovčák zůstal sám mezi ohromným bohatstvím. Ozářený třpytem zlata snad ani nevnímal varování velebného starce a dychtivě se vrhl na dukáty. Pěchoval je do kapes, do rukávu své haleny, sundal si svůj klobouk a taky ho vrchovatě naplnil zlaťáky. Když už opravdu je neměl kam dávat, chystal se k odchodu. Tu však zahlédl ve vedlejší truhlici ležet překrásný prsten. Dlouhou chvíli váhal, má-li prsten vzít, ale nakonec přece jen neodolal. Vzal prsten, navlíkl si jej na prst, a teď honem ze zámku. Co nejrychleji ven. Jenže bylo velmi zle. Stalo se to s čím ovčák nepočítal. Nemohl najít cestu ze síně ven. Chodil marně kolem dokola a všude narážel na tvrdou skálu. Velice v tu chvíli litoval svého neuváženého činu. Svědomí se přece jen ozvalo. V tom okamžiku se zjevil opět velebný stařec a hněvivým hlasem zvolal: "Nešťastný člověče ! Když ses nespokojil s tím co jsem ti dovolil z mého pokladu odnést a přestoupil jsi tak můj přísný zákaz, nejsi hoden těchto darů !"
V tom okamžiku zasvítil oslnivý blesk, zaburácel hrom a na smrt vyděšený ovčák klesl v mdlobách na zem. Když se za nějakou chvíli probral z mrákot, prohlížel si kapsy, ale ty byly úplně prázdné. Marně hledal zlaťáky i v haleně a klobouku. S pocitem viny se musel smířit se svým nešťastným osudem.
Pak se rozhlédl kolem dokola a z úžasem zjistil, že je na vysoké hoře, která tu nikdy předtím nebyla.

Hora vyrostla na pokyn mocného a spravedlivého horského ducha Praděda a ukryla ve svém nitru krásný zámek se všemi pohádkovými poklady. Tato novina se brzy roznesla po celém jesenickém kraji a lidé horu z úcty nazvali po mocném horském duchu, který ji vykouzlil - horou Praděd.

Podle starých pověstí moravských a slezských
Napal léta Páně r. 2002

Heřman Menzel
Linhartovy 70

Diskusní fórum čtenářů

(prozatím žádný názor)
DALŠÍ INFORMACE: Heřman Menzel
Zveřejněno 13.10.2003 v 11:06 hodin



Copyright 1998-2019 © databanka.akci.cz